Saturnin

https://www.gmct.cz/media/files/library/PDF/Saturnin%20-%20Zden%C4%9Bk%20Jirotka.pdf

Období: Česká literatura 2. poloviny 20. století.

DRUH: Epika

ŽÁNR: Humoristický román s prvky satiry

FORMA: Próza

Téma a motiv

• Obraz moderní české společnosti 1. poloviny 20. století
• kritka záporných lidských vlastností - hlouposti, namyšlenosti, omezenosti
• příběhy Jiřího a jeho sluhy Saturnina
• loď, chata, hory, příroda, město

Časoprostor

• Období kolem roku 1941
• Praha, dědečkův dům pod vrchem Hradová, příroda

Kompoziční výstavba

• Chronologická, ve vyprávění vypravěče retrospektivní
• vložené vedlejší příběhy¨
• jednotlivé kapitoly jsou tvořeny drobnými epizodami, označeny římskými číslicemi a stručnou charakteristikou obsahu (krátká jednoduchá věta)
• úryvky dopisů

Vypravěč

• ich-forma - Jiří(Vypravěč)

Postavy

• Saturnin
  • svérázný sluha, který je velmi vynalézavý, dovede si poradit v každé situaci
  • inteligentní, tajemný „všeuměl“ s bohatými životními zkušenostmi
  • člověk s odvážným smyslem pro humor, ve skutečnosti řídí většinu děje a jeho úloha sluhy je spíše jen zdánlivá, protože ostatní jsou jakoby loutky v jeho promyšlených plánech, umí vybruslit z každého průšvihu, přitom ale neztrácí šarm a zdvořilost.
• Vypravěč - Jiří Oulický
  • mladý gentleman, typický měšťák, suchar
  • je pro něj nejdůležitější neztratit tvář před ostatními, a tak se nechá Saturninem navléct do absurdních situací, do kterých by jinak nikdy o své vlastní vůli nešel
• Teta Kateřina
  • záporná postava románu, ztělesňuje hrabivost a nezastaví se před ničím, aby dědečkovy peníze získala.
  • Chodí „hopsavou“ chůzí a vůbec se chová groteskně až trapně.
  • Neustále používá různá přísloví, ačkoliv jim třeba sama ani nerozumí, je podlézavá, panovačná, dokáže měnit chování a náladu podle potřeby, třeba o 180 stupňů, spolu se synem Miloušem je zdrojem mnoha problémů, ale také cílem žertíků Saturnina
• Dědeček
  • starý bohatý pán, který si pohrává se svými příbuznými lačnými dědictví, typická postava satirických děl, zesměšňujících mamon.
  • hodný a zapálený příznivec elektrického proudu (v jeho domě je vše na elektřinu)
• Slečna Barbora Terebová
  • milá energická žena
• Doktor Vlach
  • charakteristický řečnickými etudami, které často začínají a končí někde úplně jinde, člověk s poněkud tvrdším smyslem pro humor, který vymýšlí neustále různé teorie o chování lidí
• Milouš
  • neotesaný pubertální laciný světák, budižkničemu

Jazyk

• Spisovný, archaické, knižná výrazy, vulgarismy
• řečnické otázky, metafora, eufemismy
• aposiopese
• úvahy, přísloví
• humor, satira

Autor

Zdeněk Jirotka

• .20. století

• Česká literatura 20. století.

• Díla

  1. Muž se psem
  2. Sedmilháři, Pravda se změnila
  3. Profesor biologie na žebříku

• Autoři té doby

  1. Karel Poláček
  2. Eduard Bass
  3. Vladislav Vančura

Děj

Vypravěč, pražský úředník, který žije klidným životem, najme sluhu Saturnina. Netuší však, že ten mu v příštích dnech změní podstatně život. Sluha je pracovitý, má uhlazené způsoby a je i vzdělaný. Začne ale nenápadně mezi známými svého pána roznášet zvěsti o pánových dobrodružných cestách na safari a jeho byt vybaví trofejemi, vypůjčenými z rekvizit. Vypravěč ale nikomu nic nevyvrací. Pak ovšem jednoho dne přijde z práce do prázdného bytu a dozví se, že byl přestěhován na hausbót; sluha mu vysvětlí, že byt už byl nedostačující a loď že je prostě lepší. Vypravěč je stále pasivní a začíná si zvykat, že s tímhle člověkem toho ještě zažije mnoho.

Jednoho dne se na loď nezvána přistěhuje otravná teta Kateřina s vysvětlením, že její syn potřebuje být na zdravém vzduchu, a drze vyšoupne vypravěče z jeho kabiny. Saturnin však neváhá a jedná – zakoupí masky čerta a Mikuláše a varuje tetu před hlodavci, kteří v noci přebíhají lidem přes obličeje. Teta se poleká a s nevrlým prskáním se rychle odstěhuje.

Většina děje románu se odehrává na třítýdenní dovolené na dědečkově venkovském sídle. V prvním týdnu se neděje zprvu nic zajímavého; vypravěč se těší na příjezd krásné slečny Barbory. Zná se s ní z tenisového klubu, kde na ni však příliš velký dojem neudělal. Pozván byl také doktor Vlach, rodinný přítel. Opět se sem ale vmísí teta Kateřina se svým synem Miloušem a po celou dobu kazí ostatním jinak pěkné dny. Saturnin se okamžitě sblíží s dědečkem a naučí ho Džiu-džitsu, to má však neblahé následky, protože v bleskovém jednostranném „souboji“ si vypravěč vyvrtne kotník a musí jet do nemocnice. Zpět ho již odváží slečna Barbora. Řeka, která odděluje dědečkův dům od zbytku světa, se rozvodní a strhne most, jedinou přístupovou cestu, navíc z neznámého důvodu vypadne proud. Společnost tak prožívá malé dobrodružství. Po večerech si vyprávějí příběhy a dny tráví procházkami a odpočinkem. Vypravěč se sbližuje se slečnou Barborou, je však otráven chováním osmnáctiletého Milouše, který se s ním chtěl dokonce vsadit, „kdo ji dostane první“. Dohodne se tak se Saturninem, že společně povedou proti Miloušovi skrytou válku, tomu se pak v dalších dnech stávají „náhodné“ nehody a jeho umělý obraz nonšalantního světáka se rozplývá.

Jelikož však docházejí zásoby, rozhodne se společnost, že se pěšky vydá přes srub doktora Vlacha, kde si odpočine, obejde pramen řeky a dostane se do městečka. Cesta je příjemná a stane se opět několik zábavných příhod. Po cestě se však dědeček zraní a nezbývá než jednu noc přenocovat pod širým nebem. Potom ale již dojdou až k místu strženého mostu; jaké je jejich překvapení, když zde vidí stát most nový, který podle staré dohody s dědečkem nechal postavit stavitel z blízkého městečka. Jejich strastiplné dobrodružství tak bylo zbytečné.

Po návratu se vnutila teta Kateřina ošetřovat dědečka, ač měl pouze bolavá záda, a nepustila k němu ani doktora Vlacha. Dědeček však byl z jejího strašného podlézání, nucení, proseb, hraných hysterických záchvatů a vyhrožování natolik otráven, že začal předstírat šílenství. Tím dostal tetu ze své blízkosti. Ona však i přes upřímnou dědečkovu snahu stále trvala na tom, že je zcela duševně zdráv. Dědeček pak fingovaně sepsal závěť, ve které všechen svůj majetek odkázal na dobročinné účely. Když se to teta Kateřina dozvěděla, prohlásila o něm, že se zbláznil a že to požene k soudu, načež odjela. Dokázala tak svoji bezcharakternost a jedinou opravdovou touhu – po penězích. Později se ukázalo, že i tato finta byl Saturninův rafinovaný nápad.

Příběh končí tím, že všichni odjíždějí domů a vracejí se do života, na který byli zvyklí. Vypravěč pozve slečnu Barboru na schůzku a z dopisu od Saturnina se dozvídá, že Saturnin zůstává ve službách dědečka, že houseboat ve skutečnosti patří Saturninovi a že bude rád, když na něm jeho bývalý pán zůstane. Dědeček si se Saturninem otevřeli kancelář pro napravování nepravostí v románech a začali ve jménu pravdy přepracovávat přehnané scény z literárních děl do reálnější podoby. Teta Kateřina se bohatě vdala.